Při své poslední cestě z USA jsem si dal závazek poskládat maximum zážitků a zkušeností na mé stránky pěkně za čerstva, tak abych na ně mohl s odstupem času stále „v barvách“ vzpomínat a bavit se, jako kdyby se to stalo včera. Dostát tomuto závazku se mi, ale podařilo až po zhruba dvou letech. Pevně však věřím, že si na vše ještě vzpomenu.

Jaká Amerika je? Jak sama uvádí spisovatelka Iva Pekárková již v názvu knihy „Šest miliard Amerik“, čili "každý nosí ve svém srdci tu svou, ať již v ní byl nebo o ní jen slyšel a nikomu tak nelze vštěpovat svůj názor na ní." A mně nezbývá než s tímto názorem souhlasit.

Tuto knížku mi zapůjčil můj dobrý kamarád, který v USA nikdy nebyl, a zajímal ho můj názor - člověka, který Ameriku navštívil. Pokud by někdo z Vás měl zájem před svým odjezdem či jen tak ze zajímavosti se o Americe dozvědět více, mohu knihu vřele doporučit. V celé řadě otázek s paní Pekárkovou souhlasím, ačkoliv je třeba podotknout, že mezi mým a jejím „objevením“ Ameriky uplynula celá jedna generace (18 let) a možná počáteční dojmy jsme měli každý ovlivněny politickou situací v Čechách (socialismus x kapitalismus) a výchozí situací (dovolené x emigrace).

Do USA jsem zavítal dvakrát, a to v letech 2003 a 2005 v rámci WAT (Work & Travel) programu Při první návštěvě jsem se vydal z Prahy do New York City a odtud autobusem až do Springfieldu v Missouri, odtud jsem pokračoval transportem do malého městečka Branson. Cesta z New York City do Springfieldu trvala cca 31 hodin překonali jsme vzdálenost evropskou Praha-Lisabon. Zřejmě celkově pozitivní dojmy z pohodlných a klimatizovaných autobusů spolu s perfektně propracovaným systémem návaznosti jednotlivých spojů ovlivnily naše rozhodnutí, jakým prostředkem budeme na konci léta cestovat. Ke konci pobytu jsem se tak s přáteli vydali na poznávací cestu směrem na východ. Rozhodli jsme se pro dobrodružnou cestu autobusem, kde u Greyhoundu lze zakoupit časový pas na neomezené kilometry, a s autoatlasem USA v kapse.

O dva roky později, tedy v roce 2005 jsem se dopravil z Prahy do Chicaga, odkud jsem pokračoval letadlem do Springfieldu, který byl cca 40 minut od mého cíle. Ani při této návštěvě jsem si nemohl nechat ujít jedinečnou příležitost a poznat opět kus Ameriky, a tak jsem se vydal tentokráte ze stejného autobusového nádraží směrem na západ.

Na této cestě jsme na mnoha místech jsme se ocitli na místech, kudy dříve vedla slavná Road 66. U. S. Road 66, též zvaná "The Main Street of America" nebo "The Mother Road" je nejstarší cestou v Americkém dálničním systému, spojující Chicago ve státě Illinois, přes státy Missouri, Kansas, Oklahamu, Texas, Nové Mexiko, Arizonu a Kalifornii, kde v Los Angeles končí na pobřeží Tichého oceánu. Celkem měřila 3 940 km (2 448 mil) a oficiálně existovala v letech 1926 - 1985. Výstavbou nových dálnic došlo k jejímu zániku (ať již vlivem odklonění dopravy či rozšířením původní dálnice), nicméně na řadě míst (obzvláště ve městech) lze na ní narazit jako na turistickou zajímavost pod názvem "Historic U. S. Road 66". V Chicagu jsem si žádné cedule upozorňující na začátek této dálnice nenarazil, nicméně dle autoatlasu jsem později dohledal, že dnešní dálnice ji v tomto místě nahradila. V Los Angeles jsem až do jejího "konce" dojel.

Philadelphia(Pa), Washington D. C., New York City(NY), Boston(Ma), Niagara Falls(NY), Pittsburg(PA), Toledo(OH), Cleveland(Oh), Detroit(Mi), Chicago(Il), St. Louis(Il), Branson(Mo), Tulsa(OK), Dallas(TX), Albuerqueque(NM), Las Vegas(NV), FlagStaff, Hoover Dam, Grand Canyon, Phoenix(AZ), San Diego(CA), Los Angeles(CA), Disneyland(CA), San Francisco(CA).

V mém srdci zůstává "Amerika" jako místo vřelých mezilidských vztahů a krásné krajiny, na druhé staně ale i obrovského rozdílu mezi sociálními vrstvami, nižší úrovní vzdělání a neekologickým přístupem k přírodě.