15. září v 8:35 opouštíme náš hotel, loučíme se s přáteli a s Jeannie vyrážíme na cestu do Springfieldu, kde přesedneme na náš autobus do St. Louis. Do svého kufru jsem si zapomněl dát ručník a tak ho tam chci dodatečně narvat a bohužel kufr toho má dost a tak se mi trhá zip, na nádraží Greyhoundu ve Springfieldu to spravím izolačkou a můžeme vyrazit. V 11:35 opouštíme Springfield a dáváme se na cestu do St. Louis, kam dorážíme v 16:10. Greyhound nádraží se nachází na Tucker road - v "chudší" části města, které je dosti špinavá a opuštěná, v ulicích se žebráky. Naše zavazadla dáváme do "Lockers"(uzamykatelné skříňky), cena 1$/hod. Centrum je blízko, jdeme pěšky - česká turistika:-). Centrum města není daleko cca 5-10 minut chůze. Hned od prvního okamžiku nás město okouzluje, obzvláště centrální náměstí, Jeffersonovo museum, Arch - West Gate s přilehlým parkem a řekou Mississippi a místní stadion, který jsme zažili ten večer plný lidí, kteří sledovali zápas. Skvělá atmosféra se nesla i přilehlými ulicemi a to nás nadchlo. Stmívá se a tak se dáváme na cestu zpátky na nádraží, protože musíme opět projít tmavší chudinskou čtvrtí. Na nádraží vyzvedáváme naše zavazadla a čekáme na náš autobus, který odjíždí v 23:45.

16. září v 5:25 přijíždíme do Chicaga na nádraží, které je na Harrison road. Provádíme ranní hygienu a dáváme naše zavazadla opět do Lockers. Po šesté ranní se vydáváme na cestu do města, kde najdeme nějakého "Mekáče" (Mc Donald´s) nebo "Wendulku"(Wendy´s). Před nádražím se ptáme pro jistotu, jak je to daleko do centra. "Kousek, ale to chcete jít opravdu pěšky?" (Pozn. byla to vzdálenost cca jako v Praze z Můstku na Muzeum) Ulice jsou téměř prázdné, přecházíme přes most a míříme do "The Loop" (Smyčka). U Mekáče dáváme typickou americkou snídani, počteme denní tisk. Mezitím se mezi mrakodrapy začíná prosvítat slunce a ulice se plní lidmi. Dáváme se tedy na exkurzi po Chicagu. Díky kapesnímu průvodci procházíme všechna známá a doporučovaná místa. Evropanům příjde zajímavé, když vidí metro vedené v I. patře nad zemí (dělá hluk, ulice pod ním je šerá,..). Během dopoledne projdeme celé centrum a dostáváme se k pobřeží Michiganeského jezera. V parku s výhledem na městské panorama si ve stínu sedáme pro menší odpočinek a nemůžeme se nabažit tohoto kouzelného pohledu na město. Rozhodli jsme se navštívit tamější akvárium a nelitovali jsme! Jako studenti - na ISIC kartu jsme platili každý $ 15. Akvárium se skládá z několika poschodí, která jsem ještě rozdělena podle jednotlivých druhů vodních živočichů. Na závěr jsme také shlédli show s delfíny. Pak jsme se přesunuli na písečnou pláž jezera a vycachtali jsme se v něm, byl krásný slunný den. Odpoledne pomalu plánujeme další plány. Vyrážíme do čínské čtvrtě ochutnat místní kulinářské speciality, které všem vřele doporučujeme. Objevili jsme nákupní centrum, které mělo přízemí plné restaurací s převážně asijskou kuchyní. Stačí se jen zastavit u nějakého obchůdku a už dostáváte ochutnat od všech Vámi vybraných druhů a to by v tom byl čert, aby Vám z toho něco nechutnalo. Za přijatelné ceny (jídlo cca $ 3-7) se člověk luxusně nabaští. Následuje procházka po místních tržnicích. Po západu slunce (19-20 hod) se opět vracíme zpět na nádraží, kde vyzvedneme opět naše zavazadla, využijeme sociální zařízení a přichystáme se na další cestu. Naším dalším cílem je Detroit, spojení je několik, ale vybíráme pozdější vzhledem ke kratší cestě a našemu lepšímu spánku. Odjíždíme tedy o půlnoci, celé město krásně svítí a panorama má i své kouzlo v noci. Město nás nadchlo a v našich srdcích se zapisuje jako jedno z nejkrásnějších měst na světě.

17. září v 5:50 (během cesty jsme protnuli časové pásmo, proto se posunujeme čas o + 1 hodinu). Přijíždíme na nově postavené nádraží na Howard street, hned v sousedství HW 75, která míří přes řeku do Kanady. Tradičně dáváme ranní hygienu a snídani, kterou tentokrát hledáme delší dobu, nakonec skončíme u Subwaye. Město kolem půl sedmé ráno je úplně mrtvé a působí na nás i divně stav města (ulice, domy). Průvodce správně poznamenává, že město mělo dříve svou slavnou éru a nyní prodělává opět postupné znovuzrození - např. v podobě nového sídla GMC na nábřeží. Navštívili jsme Fordův a Cadillacův mrakodrap, slavný stadion a na již zmiňovaném nábřeží jsme pozorovali Kanadu na druhém břehu. Operativně měníme plán a vracíme se na nádraží, abychom stihli bus v 12:30 do Toleda. Ve 14 hodin přijíždíme do známého Klingerova města Toledo v Ohiu. Nádraží je na rohu Jefferson X Madison street a 11 avenue. Je to menší město, protože cítíme únavu po třech dnech cestování začínáme se dívat po nějakém ubytování. Chodíme kolem nádraží a nabídka za čtyřlůžkový pokoj na noc je cca $ 80-120. Na nádraží nás zaujala nabídka Comfort Innu za $ 50, tak tam voláme, prý mají volno, ale že ta cena je jen pro dva lidi, pro čtyři $ 70. Je to cca 2 míle a tak si bereme tágo. Poučeni z Prahy se ho ptáme předem za kolik. Drožkař na to, že za $ 10 a za pět minut jsme tam. Tak jsme se dohodli a vyrazili. Objíždíme celé město velkým "turistickým" obloukem a jedeme cca 10 min, dorážíme k našemu hotelu a přímo u recepce nám taxametr ukáže $10, holt komu čest, tomu čest. Na recepci se odvoláváme na náš hovor a jejich nabídku. Slečna i manažer nám popřeli, že by k nim někdo volal (přitom víme určitě, že jsme se nespletli). Najednou je nabídka za $ 70 a bez daně. Pavel ukazuje svou slevovou kartu, který Comfort Inn má akceptovat, na to slečna, že už nám automaticky dala slevu, že je to zahrnuto. Naprdli nás, ale páč jsme unaveni zůstáváme v hotelu. Vedle na benzínce si nakoupíme nějaké jídlo, dáváme sprchu a padneme za vlast do pelíšků.

18. září: Po 15 hodinách spánku je tu nový den a my se probouzíme v Toledu plni síly na další cestu. V 11 hodin opouštíme hotel a s humorem myslíme na to, jak nás "ojebali" v Toledu. Ve 12 hodin opouštíme Toledo a vyrážíme na cestu do Clevelandu, kam přijíždíme ve 14:30. Nádraží je na rohu Chester X E13rd Street. Poprvé se dozvídáme z televize o hurikánu Isabela, který se blíží k východnímu pobřeží. Má dorazit do Bostonu za dva dny stejně tak jako my. Zatím je však stále dokonalé počasí, proto to necháváme zatím být s tím, že kdyby to bylo přeci jen velmi vážné, tak přeci nevypraví autobus. Večer je ještě daleko, tak rozhodnutí necháme na potom. Na nádraží opět opouštíme v Lockers naše zavazadla. Každý si nese jen bágl na zádech s tím, co bude nezbytně potřebovat. Cleveland je středně velké město, které je plné zajímavě stavebně řešeno a je tvořeno i několika zajímavými starými budovami. Nemohu zapomenout na krásný zážitek, který se váže k naší návštěvě města. Jako v každém městě u jezera jsme zamířili k vodě, abychom viděli město z přístavu nebo pláže. Na nábřeží byl právě ve výstavbě nový park. Cestičky, stromy, kytky, dokonce i lavičky byly již osazeny, jen chyběl trávník a právě tam dělníci dělali osvětlení či co. My jsme si tam zašli sednout, odpočinout si a hledět při tom na město. Baštíme svačinu a koukáme, že dělníci odchází na svou sváču. V tom v celém parku pustili zavlažovací systém a ikdyž jsme seděli dál od záhonů, tak nás to kropilo pěkně. Oni totiž zrovna přišli dělníci štelovat zavlažovací systém. Odpoledne se zatáhlo, vyhledali jsme opět naší oblíbenou čínskou čtvrť a už jsme si zas dávali do nosu. Večer když jsme dorazili na nádraží, tak začalo pršet. Sledujeme co se děje na východním pobřeží. Žádné spoje zatím nejsou rušeny, Buffalo je vpořádku. Dáváme se tedy na cestu. Při nakládání mého kufru do autobusu mi řidič omylem utrhl ucho kufru, upřímně řečeno čekal jsem to, proto mě to nijak nezaskočilo, měli jsme aspoň další dobrodružství. Cleveland opouštíme v 1:55 vnoci.

19. září pět minut po páté dorážíme do Buffala, venku prší. Náš původní záměr zbavit se v Buffalu zavazadel v Lockers a dál pokračovat k Niagárám bez nich ztroskotal. Lockers tu sice byly, ale týpek, co je měl na starosti měl dovolenou, tak byly mimo provoz. Na vysvětlení: Všude se dosud jednalo o automaty, které si člověk obsloužil sám, zasunul kufr, zavřel dvířka, zaplatil $ 2, dostal lístek a po návratu z lístku opsal číslo a automat řekl kolik doplatit. Po zaplacení se skříňka odemkla. V Buffalu to bylo jinak. V Buffalo byl již zmiňovaný týpek, který za $ 2 zapůjčil klíč od skříňky a napsal si do svého bločku čas, proto Lockers bez něj nemohly fungovat. Nezbývá než vzít zavazadla s sebou na Niagáry. V 6:15 konečně odjíždíme k Niagarským vodopádům. Za půl hodiny jsme na Niagarských vodopádech, zastavili jsme v jakési ulici a pomocí ukazatelů jsme prošli "skleníkovou pasáží", která ústila do parku, který vedl k vodopádům. Přestalo pršet, ale zůstávalo zataženo a foukal vítr. Kolem sedmé se objevilo na chvíli slunce, ale jinak bylo celý den zataženo. Věděli jsme, že se Isabela pomalu, ale jistě blíží, ale my jsme byli odhodláni si nenechat zkazit tento výlet, když jsme celý život snili o tom dostat se až sem, tak to přeci nevzdáme 100 metrů od cíle! Obtěžkáni našimi věcmi jsme procházeli parkem. Pro případ deště jsem na své kufru udělal novou vrstvu izolepy a mohli jsme vyrazit. Jdeme parkem vidíme jak kolem si to žene kolem nás voda a když se podíváme na její konec není vidět. Přicházíme tedy blíže a stojíme s otevřenými ústy před tímto přírodním skvostem. Přes "řeku" vedl most a tak jsme se přes něj dali, abychom se dostali na ostrůvek mezi vodopády. Stojíte u zábradlí, vodě i vodní stěně nadosah. Člověk se dokáže do toho proudu koukat celé minuty. Obcházíme celý ostrov a vracíme se zpět přes most k věži odkud se organizují výlety lodí přímo pod vodní stěnu. Loď jezdí každou hodinu, stojí $ 10,50. Dojdete po terase k věži, ve které je výtah, který Vás dopraví až dolů k lodi, dostanete pláštěnku a hurá na loď. Čím více se blížíme k vodní stěně, tím více vody stéká po našich pláštěnkách, či spíše proudy z nás tečou. Jsme přímo pod ní, nevídíme nikoho kolem sebe, jen bílé mokrá mlha. Posádka lodi schovaná za sklem se baví hláškami turistů. Rozhodně je to krásný zážitek, který každému doporučuji. Když jsme odpoledne byli již plně nabaženi vodopádů a vzhledem k sílícímu větru a začínajícímu dešti jsme se rozhodli vrátit do Buffala, kde si dáme něco k jídlu a seznámíme se s aktuálním vývojem počasí na východním pobřeží. V září je na Niagárách téměř po sezóně a sehnat tam něco pořádného a dostupného k jídlu je problém. Greyhound jezdí mimo sezonů jen dvakrát denně, ale je tu ještě městský autobus, který jezdí každou hodinu. Je to Citybus line 40 směr Buffalo za $ 2,25. Cesta opět trvá půl hodiny - v 16:30 jsme v Buffalu na nádraží. V televizi ukazují řádění Izabely, která se stáčí na Boston, kam máme namířeno. Během následující hodiny jsou rušeny všechny spoje na východ. Naší jedinou šancí je vydat se do Philadelphie, která je níž, tím se hurikánu vyhneme, získáme dlouhou cestu na dlouhý spánek. Naproti nádraží je Mekáč a tak se k němu jdeme nabaštit, doláčové menu je štědré, tak ho bereme tradičně od shora až dolů. V 22:30 vyrážíme do Philadelphie.

20. září ráno v 6:15 přijíždíme na Manhattan na nádraží Port of Authority, kde se přesedá na autobus do Phily. Musím Vám říct, že svítání nad Manhattanem je opravdu úžasné! Abych nezapomněl v NYC nejsou lockers! V 7 hodin vyrážíme, v 9 hodin jsme v Philadelphii. Při projíždění ulicemi města na nás působí všudypřítomná "historie", proto jsme zvědaví, jaký dojem na nás toto místo udělá. Nádraží je na rohu 10th street a Arch avenue. Lockers jsou nově zřízeny za rohem. Nevím, zda to souvisí s teroristickými útoky, ale jste zde požádáni o pas a Vaše údaje se zapíšou do počítače, pak od Vás věci vezmou, cena je $ 2 za 8 hodin. Philadelphia je velice významným místem pro každého Američana. Právě zde byla vyhlášena nezávislost. Na historickém Mallu najdete památný Liberty Bell a radnici, kde byla Dohoda o vyhlášení nezávislosti podepsána. Konkrétně to bylo v místnosti v prvním patře první tři okna zleva. V Philadelphii najdete také nádhernou novou radnici, kterou můžete znát z každého filmu, který byl natočen ve Philadelphii, stejně tak i Benjamin Franklin Parway, která nás zaujala tím, že všechny na ní kolmé ulice nesou název nějakého státu. Věřte nebo ne, ale ulice České republiky je tu také! Na závěr jsme se došli podívat do přístavu a samosebou i do čínské čtvrti, kde kromě nákupů suvenýrů dáváme i vynikající jídlo. Možná máte pocit, že byste "čínu" pořád nemuseli, ale je s podivem, že v každém městě jsou úplně jiná čínská jídla, proto jsme se jich nemohli nabažit. K večeru probíháme obchodní centrum přilehlé k nádraží a večer v 20:30 vyrážíme na cestu do Bostonu. Podle poslední zpráv je po hurikánu. V 22:30 jsme opět na Port of Authority na Manhattanu, pohled na večerní Manhattan Vás také ohromí. Na našem oblíbenem POA dáváme ve stánku něco na zub a třicet minut po půlnoci opouštíme nádraží autobusem směr Boston.

21. září ve 4:50 jsme v Bostonu na nádraží. Je to úplně nová budova, skládá se z vlakového, autobusového nádraží, nákupního centra a kanceláří. Autobusy jsou ve druhém patře, lockers jsou v 5. patře, poplatek je $ 4. Sedí tam na chodbě týpek za stolem, dá Vám na kufr cedulku a kufr položí vedle sebe.:-) V důvěrou v něj vloženou se s ním loučíme a vyrážíme do města. Již po několika málo krocích na nás dýchá krása a historie města. Město skýtá velkou spoustu kontrastů - propojení starých budov s novými i v historickém jádru. V malých uličkách se setkáte se čtyřmi starými domy a na ně navazuje celoskleněný mnohapatrový mrakodrap. Všude přítomné parky poskytují krásné prostředí pro relaxaci. Jediným kazem na kráse Bostonu je jeho úžasná magistrála protínající město při pobřeží, je to stejný skvost jako naše magistrála v Praze. Ovšem zde je vidět, že se město s touto vadou snaží něco dělat - postupně dochází k "zakopávání" magistrály do země. Přicházíme k pobřeží skrze "bránu" a vidíme Atlantik. Zajímavým postřehem je, že tam někde v dáli, kde člověk tuší, že leží jeho rodná zem, očekává jen oceán, ale tady v Bostonu je mezi městem a Atlantikem ještě velké mezinárodní letiště. Průvodce nám ještě připomíná, že bychom měli navštívit místo přípomínající slavnou "Tea party". Dostáváme se do špinavého přístavu, který působí pochmurným dojmem, v okolí obrovská staveniště, v zátoce nepořádek a loď nikde nemůžeme najít. Vracíme se pomalu zpátky a pak ji spatřujeme, stojí tam uprostřed všeho. Doufejme, že se i toto místo brzo stane reprezentativnějším. Je odpoledne, město máme prošlápnuté a málem bychom zapomněli navštívit naší oblíbenou čínskou čtvrť. Nacházíme pěkné obchodní centrum, které má jedno podlaží složené jen z čínských restaurací. Dlouho vybíráme, ale stojí to za to. Dnes si dáváme pořádně ostré Jídlo, je ho kopec jen co je pravda. A není tomu jinak ani v Bostonu, ale i tu máme kliku, že hned u vedlejšího stolu sedí naši krajané, či spíše krajanky, tak se dáváme do řeči a necháváme čas plynout kolem. Je večer a my jdeme pro naše zavazadla. Jsme překvapeni, chlapík i se stolem jsou tu a dokonce i naše kufry. Ve 20:30 vyrážíme na cestu, tentokrát je naší další destinací Washington D.C., cestou opět ale navštívíme náš oblíbený Manhattan. Přijíždíme k němu o půlnoci, opět krásně svítí, musím se přiznat, že jsem se na tento pohled opět moc těšil. Viděl jsem tento pohled každý den v různých časech při našich projíždkách kolem, ale stále ne a ne se ho nabažit.

22. září V půl druhé ráno opouštíme Port of Authority na Manhattanu a vyrážíme do Washingtonu D.C. V 5:30 jsme na místě, čekáme na naší kamarádku, která nás vyzvedne. Tady se usadíme na pár dní, abychom měli dostatek času si vše prohlédnout a také si trochu odpočinout. Dáváme snídani, sprchu a hurá do města. Vnoci dozněla Isabela, na nebi jsou ještě mraky, ve Washingtonu zůstalo několik celých čtvrtí bez elektřiny, popadané stromy,... Sára nás veze na Mall, kde se vrhneme na návštěvy muzeí, vstupné je zdarma. První námi navštívené muzeum je Air & space museum, následují přirodovědné, technické, museum moderního umění. museum dějin a kultury,... V podvečer se vracíme domů přes čtvrti poníčené Isabelou. Ulice bez elektřiny, spousta popadaných stromů. Po hodině jsme doma, nabaštíme se a dáváme televizi.

23. září ráno začínáme ráno americkou prohlídkou Pentagonu - autem kolem. Po té se přesunujeme na Arlingtonský hřbitov. Ze hřbitova se vydáváme k Lincolnovému památníku, pak k Washingtonovému památníku, Bílému domu, budovu Kongresu, FBI, Světové banky a Měnového fondu. Večer vyrážíme do restaurace hned vedle řeky, ještě odpoledne byl metr pod vodou kvůli menší povodní způsobené Isabelou. Nejkouzelnější věcí ten večer bylo, když nám Američani, kteří navštívili naši vlast vzpomínali na česká slůvka. Nemůže samosebou chybět ahoj a pivo, čím nás ale dorazili je, že si všichni pamatují hlášku z našeho krtka - "Ukončete prosím nástup a výstup, dveře se zavírají!" :-)

24. září opouštíme Washington D.C. a vydáváme se opět do New Yorku, kde se setkáme s Philem, naším kamarádem. Na Port of Authority jsme v 17 hodin, jedeme do Queensu, kde se najíme u Číňana, mrkneme se po okolních krámech a jdeme domů.

25. září ráno začínáme den u Wendulky a pak se dáváme na cestu na Manhattan, dobrodružství začneme na dolním Manhattanu, dáváme se na Staten Island, pak k soše Svobody, po té do slavné Wall Street a jdeme nasever ke Ground Zero, kde se k nám přidává Phill. Pak jdeme stále na sever k Empire State Building, Madison Square Garden, Railway station, Chrysler Building, Rockefeller Center, hlavní městskou knihovnu. Pomalu se šeří a my se přesouváme k slavnému Time square, který jsme přes den už také navštívili, ale nezažít ho svítit v noci je jako nezažít Manhattan. Když brouzdáme newyorskými ulicemi a pozorujeme jak do dáli svítí Empire i Chrysler cítíme zvláštní pocit, který se nedá popsat, ten se musí zažít.

26. září v poledne opouštíme Philův byt a razíme na Port of Authority odkud jezdí autobus na mezinárodní letiště JFK. Jízdenka stojí $ 13, nádraží opouštíme v 13:45. V Queensu se dostáváme do kolony a vůbec se to nehýbá. Po půl hodině na jednom místě jde autobusem nějaký chlápek, že mu a jeho přátelům za 30 min letí letadlo a začal na řidiče křičet. Řidič jen řekl "no problem", vjel do odstavného pruhu a už jsme jeli. Na letišti dorážíme v 16 hodin. Náš let v 17:45 začíná být právě odbavován. Když jsme na palubě letadla, vyrážíme na runaway, po cestě jsme zastavili a stáli cca 20 minut, kdy přijeli technici a opravovali něco na podvozku. Pak jsme konečně vzlétli. Nejvyšší dosažená rychlost letadla je 1000 km/h, výška 11600 m, teplota -60 stupňů. Ve Frankfurtu přistáváme v 7:25, navazující let do Prahy je od 8:15.

27. září v 9:15 příletáme na pražské ruzyňské letiště, kde naše kouzelné léto definitivně končí a vracíme se zpět do našeho starého dobrého evropského stylu života. Nelze však popřít, že některé nově nabyté zvyklosti jen neradi opouštíme.